O dřevěných hračkách

Dřevěné hračky mají dlouhou historii. V podstatě provázejí člověka od nepaměti. I dnes, přestože jsou známy všelijaké technologie a materiály, si dřevěné hračky udržely své nezastupitelné místo nejen na trhu, ale i v srdcích těch nejmenších.

Děti byly, jsou a budou hravé. Je to pro ně nejen zábava a první seznamování se světem, ale i učení a práce. Vše, na co si hrají, je jakýmsi miniaturním světem dospělých. Aby mohly své hry i dovednosti rozvíjet, potřebují k tomu hračky.

To věděli lidé odjakživa a proto se snažili svým ratolestem hračky dopřát. Jiné byly hračky bohatých a jiné chudých, to je samozřejmé, ale jedno měly společné, byly tu vždy pro radost dětí.

Dřevěné hračky byly prvními hračkami v historii. Někdy byly doplněny kamínky, kouskem látky, skla či vlny, nebo polepeny papírem, ale dřevo bylo téměř vždy základem.

Bylo totiž tím nejdostupnějším materiálem k výrobě hraček. I když nebylo na hračky z obchodů, každý tatínek dokázal více či méně zdařile svému dítěti vyřezat nějakou tu dřevěnou hračku. Koníčka, či jiné zvířátko, pro chlapce meč, pro holčičku panenku. Někteří šikovnější zvládali i složitější dřevěné hračky, kočáry, auta, vláčky, domečky, kostky apod. Když děti povyrostly a chtěly nové a nové hračky, zkoušely si je vyrábět samy. Každý kluk měl nějaký ten žabikuch a polínko se také někde našlo. To bylo pro děti moc dobré. Jejich fantazie pracovala na plné obrátky, naučily se při tom spoustu věcí a svých hraček si vážily.

Práce se dřevem je krásná. Je to přírodní materiál, dá se různě opracovávat. Řezat, vydlabávat, brousit, klížit apod. Je na dotek příjemné, voňavé. Povrch se dá mořit, natírat, lakovat. Zkrátka samé zajímavé věci pro malé i velké kutily. Dřevěné výrobky mají i poměrně dlouhou životnost. A to je i jeden z důvodů, proč jsou oblíbené i v dnešní době.

Výrobou dřevěných hraček se zabývali nejen jednotlivci, ale i firmy a závody, které k tomu měly ty nejlepší podmínky a tak vznikala nádherná dílka, známá široké veřejnosti. Kdo by si nepamatoval své hry s dřevěnými kostičkami. Stavění hradů, věží nebo dlouhých zdí, kde si spokojeně hověla dřevěná zvířátka a panáčci. Kolem jezdil dřevěný vláček. Z dřevěných hraček se dalo postavit celé město. Děvčátka měla nejen své panenky, ale i domečky, nádobíčko, korálky.

Venku měly dřevěné hračky také své zastoupení. Píšťalky, meče, luky a různé jiné zbraně pro malé bojovníky, řehtačky, houpací koně, praky, houpačky a dřevěné káry. Prostě vše, co fantazie přinesla na mysl a možnosti dovolily.

Dřevěné hračky si našly nejen své obdivovatele, ale i kupce a vydobyly si své přední místo ve světě hraček. A tak tomu je i dodnes. Samozřejmě v dnešní době existuje spousta plastů a jiných materiálů, které jsou levnější a pro mnohé dostupnější. Lákají nejen cenou, ale i barevností. Stále se vyvíjí nové a nové technologie a postupy k výrobě hraček. Populární jsou i elektronické hračky. Přesto jsou dřevěné hračky pořád žádané. Pro svůj materiál jsou ekologické, zdraví neškodné, pevné a trvanlivé. Myslím, že prožívají svou obrodu. I když jsou v dnešní době oproti plastovým poměrně drahé, neznám nikoho, kdo by netoužil svým dětem dopřát nějakou dřevěnou hračku.

Dřevěné hračky jsou nejen pojem, ale i veliká láska malých i velkých. Dokáží zaujmout, vykouzlit úsměv a rozzářit dětské tvářičky. A to je to hlavní.